Jak jsem se zase neseznámila
Ostatně statistické propočty na základě holých fakt mi to jen potvrzovaly. Ale jako beznadějná optimistka a ekonomka amatérka jsem tušila, že bod zvratu se musí někde nacházet. Takže když za mnou přišla kamarádka, že má jednoho kamaráda, doufala jsem, že to bude ten pravý. Manažer ve středním věku s barákem, mezi jeho záliby patřilo vaření, běh a divadlo a neměl ani přítelkyni, ani manželku. Prý bychom si určitě rozuměli.
Rozuměli jsme si do okamžiku, který nastal mezi jeho sedmou a osmou skleničkou vytříbeného francouzského červeného, kdy přišla řeč na svatbu. Zatímco já jsem se přesunula do představ splývavých bílých šatů, květin v hlavě a příslibu věčné lásky. On mi mezitím vykalkuloval, kolik taková svatba stojí a že utratit takové peníze za jeden den je nesmysl, dá se za to pořídit prý slušná výbava na golf, která vydrží v průměru pět let. Omluvila jsem se a odskočila si na toaletu. V zrcadle jsem chvíli zkoumala, jestli aspoň trochu nejsem podobná golfové holi, ale bohužel nebyla jsem. Bylo mi jasné, že si mě tedy nikdy nevezme, i když vydržím rozhodně víc než pět let. Veškeré naděje, že to bude ten pravý ze mě rychle vyprchaly. Zato po jeho desáté skleničce bylo jisté, že z něho alkohol jen tak nevyprchá. Když přinesl číšník účet, zjistil, že nemá peněženku. Zaplatila jsem já. A byla jsem i ráda, že na svatbu nedošlo. Vyšli jsme ven. Velmi vrávoravým krokem došel ke svému mercedesu za 3 000 000 Kč a já jsem si počkala na 3 se svojí lítačkou za 3 650 Kč.
Když jsem to kamarádce vyprávěla, omlouvala se se slovy, že má dalšího super kamaráda. Pohledný umělec, malíř, milovník přírody, buddhista. Zn. ideál. Vzhledem k tomu, že jsem se chtěla vyhnout dalšímu placení cizích účtů, navrhla jsem, že půjdeme na procházku. On navrhl Petřín. Bylo vidět, že je to umělec romantik. Nervózně jsem postávala na domluveném místě. Přišel zjevem okouzlující muž. Hned po úvodní větě jsem ale zjistila, že moje představa byla mylná. Prvních půl hodiny si mi stěžoval na situaci v umění, na svou bývalou, na jejího psa, na byt, který si koupili na Vinohradech, a druhou polovinu rande jsem si připadala jako průvodkyně, protože jeho znalosti historického centra a událostí byly k pláči. Podle rozšířených zorniček jsem pojala podezření, že víc než umění se věnoval pěstování a konzumaci omamných látek. Další katastrofa, ale aspoň jsem neplatila ani korunu.
Kamarádka mi slíbila, že teď už to vyjde. Vzhledem k promarněnému času jsem zvolila rozdílnou taktiku. Nechtěla jsem trávit hodiny v koupelně, abych si namalovala na ksicht obličej, a navíc mi došel zrovna makeup, takže další důvod, proč se nemalovat. Pozvala jsem ho na badminton. Přišla jsem v teniskách, legínech, tričku a bez šminek. Evidentně ho víc než můj obličej zajímaly moje kalhoty s puntíky. Když jsme dohráli, řekl mi, že mám stehna jako závodní krocan. Nevěděla jsem, jestli je to urážka, nebo kompliment. Ale vzhledem k tomu, že to nebylo naše poslední rande, byla to poklona. Na další rande vzal on mě. Na squash. Oční kontakt byl znovu minimální, ale viděla jsem, jak sleduje můj triceps. Když se ale po squashi dva dny neozval, pojala jsem podezření, že bych měla na svém tricepsu ještě zapracovat. Když jsem se vrátila z posilovny a můj triceps nabyl dostatečně na objemu, napsala jsem mu, že bych ho chtěla obejmout a dívat se mu nekonečně dlouho do jeho modrých očí. Napsal, že co s tím jako budeme dělat. Tak jsem mu naivně odpověděla, že to záleží na něm, jestli to má stejně. Jeho odpověď byla jasná, stručná a vše vypovídající: "Dám vědět, koukám na hokej." Pochopila jsem, že ani můj triceps, ani moje stehna se klukům z NHL nevyrovnají.
Smířila jsem se s předčasně ukončenou sezonou. Ale nevzdám to. Zatím se kochám svým optikem. Sice jedinou nabídku, kterou jsem od něj dostala, byla cena nových brýlí. Ale zato mi aspoň pořád kouká do očí.
Anna Řibřidová
Tichá přání
Měl jsem jich hodně. Každou chvílí nějaké. I teď jsem měl jedno tiché přání. Ale když jsem ho šeptal větru, odnesl ho, a proto se asi nikdy nesplnilo. Nebo se možná splnilo tam, kam ho vítr odfoukl.
Anna Řibřidová
Jedna za život
Podělal jsem to. Podělal jsem toho v životě hodně a hodněkrát. Ale nic jsem nikdy nepodělal tak, jako to před 10 lety... Myslel jsem si tehdy, že se všechno změní, ale nezměnilo se vůbec nic. Proč taky?
Anna Řibřidová
Kdybych víc četl, mohlo to dopadnout jinak...
Kulíšek už dávno nebyl žádný Kulíšek, ale pořádný Kulich. A připomínal něco mezi čivavou, huskym a labradorem. Původně to měl být, jak by řekl Srstka, roztomilý kříženeček, který se hodí i do paneláčku a moc rád si hraje s dětmi.
Anna Řibřidová
Je to kampaň
Obchodní domy již vyvěšují vánoční koule, kampaně se předhánějí, která bude lepší a trhovci postávají u stánků, kde prodávají stále trdelník se zmrzlinou, a diví se, že ho nikdo nekupuje, lidé čekají na svařák. Já čekám na chlapa.
Anna Řibřidová
Letos tloustnu do plavek
Chlapi se za mnou otáčeli a ženy na mě vrhaly závistivé pohledy. Podívala jsem se na barmana a povídala jsem mu: „Sex on the beach.“
Anna Řibřidová
Impresionistka
Pomalu pohupovala nohama nad řekou, která poklidně proplouvala mezi chaosem města. Občas se přiblížily labutě a občas se vedle nich usadil racek. Jeho křídla klouzala vzduchem a pak měkce dosedl na chodník.
Anna Řibřidová
Nesmrtelný IT
V některých životních chvílích si skutečně říkám, k čemu mi je můj vysokoškolský titul. Jaká je jeho hodnota? Zajistí mi světlou budoucnost? Krásnějšího manžela? Lepší byt? Porsche?
Anna Řibřidová
Ekolog a podprsenka
Jsem Karel a je mi 30 let. Odpad třídím již od svých patnácti. O víkendech chodím sbírat poházené odpadky do lesa. Nejraději trávím čas přerýváním kompostu, jsem vegan a jsem ekolog. Na nákupy používám látkovou tašku.
Anna Řibřidová
Malá kočička
Stresem z povinné maturity z matematiky trpí dnes již děti na základní škole. Při tom k tomu nemají žádný opodstatněný důvod. Povinnou maturitu z češtiny udělali také téměř všichni a přitom, kdo dneska umí česky?
Anna Řibřidová
Láska prochází žaludkem
Investovat do budoucnosti se jednoznačně vyplatí. Životní pojištění. Spořící účet. Akcie. Státní dluhopisy. Sbírka mincí. Vždy jde o kvalitu a ne o kvantitu.
Anna Řibřidová
Playmate
Byla jsem mladá a nerozumná. Máma mi říkala, abych se pořádně rozhlížela. Nejdřív doleva a potom doprava.
Anna Řibřidová
Jak jsem se zasnoubila
Že přišlo jaro, jsem si všimla hned. Ženy začaly odhazovat svršky a muži se jim přestali dívat do očí. Některým začaly tikat biologické hodiny. Mně například ani budík nezazvoní.
Anna Řibřidová
Láska na první like
Můj spolužák ze základky Robin mě mlátil pravítkem o hodině češtiny do té doby, než jsem mu zkontrolovala diktát. Líbila se mu moje nejlepší kamarádka a mně se líbil jeho nejlepší kamarád.
Anna Řibřidová
Sebeláska u souseda
Probudila jsem se v 4:30 do krásného nového rána. Venku lilo jako z konve, ale to mě přeci nemohlo vůbec rozladit.
Anna Řibřidová
Sex managerka
Popíjím šampaňské. Mezi palec a ukazovák vezmu šťavnatou jahodu, která zbyla na dně skleničky, sklopím oči a smyslně se do ní zakousnu.
Anna Řibřidová
Valérie
Seděl jsem sám uprostřed toho pocitu nicoty. Sklenička. Já. Doutník a tma. A strach. Většina lidí má strach ze smrti. Taky mě dřív budil v noci. Držel mě kolem krku a já nemohl dýchat.
Anna Řibřidová
Nezodpovědná matka
Ví to o mně i reklama na facebooku. Jsem nezodpovědná matka. Nebo lépe řečeno, kdybych měla dítě, byla bych.
Anna Řibřidová
Kolik barev mají špagety?
Může na první pohled bezbarvé jídlo skrývat v sobě tisíc barev? Nebo je jen tím, čím ho vidíme? A není to tak v našem životě se vším? V našich vztazích, přesvědčeních, plánech...
Anna Řibřidová
Jak volná je volná živnost?
Fungují dnešní vztahy jako živnostenské oprávnění? Můžeme si otevřít volných živností, kolik chceme, nebo nám stačí jedna vázaná?
Anna Řibřidová
Bůh je mrkev
Bůh je mrkev. Aspoň to psali na nástěnce filosofické fakulty ještě před pár lety. Kdyby to viděl Nietzsche, zasmál by se.
předchozí | 1 2 | další |