Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Impresionistka

6. 05. 2017 19:19:52
Pomalu pohupovala nohama nad řekou, která poklidně proplouvala mezi chaosem města. Občas se přiblížily labutě a občas se vedle nich usadil racek. Jeho křídla klouzala vzduchem a pak měkce dosedl na chodník.

Procházel se hrdě se vztyčenou hlavou po šedivých dlažebních kostkách, které byly vyhřáté od letního slunce. Zato ona klopila oči na vodní hladinu, ve které se odrážely zlatavé paprsky západu. Hlavou se jí honilo tolik myšlenek, ale ani jednu nedokázala zformulovat do smysluplné věty, a tak ho poslouchala a přikyvovala všemu, co vyprávěl, i když toho nebylo mnoho, za každým jeho slovem viděla víc, příběh. Ve chvílích trapného ticha zachraňovala situaci úsměvem a on ji pak zachránil tím, že mu spadla bota do Vltavy. Rozesmáli se oba. Racek kolem nich začal radostně poskakovat. Bota zmizela někde na dně Vltavy, ale jim to ani trochu nevadilo.

V dálce se ozývala tlumená hudba, tóny kytary střídala slova, kterým ani jeden nerozuměl, ale celé nábřeží mělo najednou jinou atmosféru. A když zmizely poslední paprsky za obzorem Smíchova, vydali se obutí-neobutí ke svým domovům. Nebo si to alespoň mysleli. Hejno racků je ještě chvíli vyprovázelo a pak zmizeli v uličkách pod Vyšehradem. Chytil ji nesměle za ruku a ona ji pevně stiskla, protože se nikdy nechtěla pustit. Byla znovu jako malá holka. Víla s kouzelnou hůlkou. Mlčky vstoupili do baráku, ve kterém bylo slyšet meluzínu. A za zvuku vrzajících dveří překročili práh jeho bytu. Vešli na balkón a uviděli celou Prahu tak, jak ji neznali. Smělou, ale přitom tak bázlivou, se vší touhou, přáními a strachem v očích.


Taky měla strach, že ztratí i to, co ještě neměla. Ale pak strach nechala strachem a pozorovala nekonečně tmavou oblohu, kde dokázala poznat akorát velký vůz a padající hvězdu. Zavřela na chvíli oči a z celého srdce myslela na své přání. Posadil se znovu k ní a tentokrát ho vzala za ruku ona. Nevěděla, jestli tenhle večer ještě někdy zažije, jestli se budou držet za ruce, ale nevadilo jí to. Byla šťastná. Svět jí tentokrát nepřipadal šedivý, ale byl spíš plátnem s nekonečným počtem možností. Kdyby uměla malovat, věděla, co by namalovala. Černobílá skica, kterou dlouhou dobu nosila v hlavě, se stala obrazem z akvarel. Byla impresionistkou v jednadvacátém století. Zachytila kouzlo okamžiku. Pohladil ji po vlasech. Zamiloval se. Snad do jednoho letního večera. Snad do ní. Nevěděla. Pomalu usnula. Chvíli ji pozoroval, jak spí. Byla roztomilá. Přiznal si, že přišel čas, aby tu byl znovu pro někoho. Vytáhl z kapsy propisku. A lehce jí začal kreslit terč na dlaň. Zasáhla totiž jeho střed.

Autor: Anna Řibřidová | sobota 6.5.2017 19:19 | karma článku: 13.17 | přečteno: 377x

Další články blogera

Anna Řibřidová

Je to kampaň

Obchodní domy již vyvěšují vánoční koule, kampaně se předhánějí, která bude lepší a trhovci postávají u stánků, kde prodávají stále trdelník se zmrzlinou, a diví se, že ho nikdo nekupuje, lidé čekají na svařák. Já čekám na chlapa.

10.11.2017 v 9:08 | Karma článku: 16.88 | Přečteno: 877 | Diskuse

Anna Řibřidová

Letos tloustnu do plavek

Chlapi se za mnou otáčeli a ženy na mě vrhaly závistivé pohledy. Podívala jsem se na barmana a povídala jsem mu: „Sex on the beach.“

6.7.2017 v 18:24 | Karma článku: 22.73 | Přečteno: 971 | Diskuse

Anna Řibřidová

Nesmrtelný IT

V některých životních chvílích si skutečně říkám, k čemu mi je můj vysokoškolský titul. Jaká je jeho hodnota? Zajistí mi světlou budoucnost? Krásnějšího manžela? Lepší byt? Porsche?

4.5.2017 v 20:44 | Karma článku: 22.82 | Přečteno: 860 | Diskuse

Další články z rubriky Letní povídka

Lucia Rien

(Ne)moc přítomného okamžiku

Žiju jako ve snu, ale spát se mi nechce. Vnímám tvůj pohyb, tak tiše a lehce. Plížíš se kolem, a občas mě zasáhneš silněji než bumerang. Vržený sice opatrně, ale tak přesně, že zasáhne to nejniternější JÁ. To které touží.A pláče.

11.11.2017 v 13:18 | Karma článku: 5.06 | Přečteno: 140 | Diskuse

Aleš Müller

Praha Brno po D1, s humorem

Trempové mají Hudsonské šífy, Američané Bermudský trojúhelník, ale to se nevyrovná peklu zvanému D1.

26.10.2017 v 16:51 | Karma článku: 22.43 | Přečteno: 986 | Diskuse

Iva Marková

Bunda

Vašek jde ze školy domů se třemi kluky ze čtvrté třídy. Vždycky to je dlouhá cesta. Hodně dlouhá, ačkoliv ji lze překonat za deset minut.

2.10.2017 v 22:09 | Karma článku: 16.65 | Přečteno: 577 | Diskuse

Pavel Ponec

Takový běžný den nové doby

[krátká povídka inspirovaná nešťastnými událostmi nedávných dnů] Jarmila doběhla domů unavená, špinavá, ale bez viditelných zranění,

16.9.2017 v 19:00 | Karma článku: 13.96 | Přečteno: 332 | Diskuse

Iva Marková

Tomáš a Jakub

Osmiletý Tomáš hlídal před obchodem svého ročního bratra v kočárku. Maminka šla nakupovat se samozřejmostí, že na Tomáše je spoleh...

9.9.2017 v 23:43 | Karma článku: 13.40 | Přečteno: 738 | Diskuse
Počet článků 20 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 921

Úvodem spíše řeknu, kdo nejsem... Nejsem rozhodně odbornicí na fotbal, ale ráda ho sleduji. Nerozumím jazyku právníků. Děsí mě vyplňování daňového přiznání a ostatních podobných formulářů. V ostatním jsem taková "pouliční směska" - baví mě od každého něco. Zajímají mě moderní technologie a jejich vliv na mezilidské vztahy.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.