Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Malá kočička

24. 04. 2017 14:11:12
Stresem z povinné maturity z matematiky trpí dnes již děti na základní škole. Při tom k tomu nemají žádný opodstatněný důvod. Povinnou maturitu z češtiny udělali také téměř všichni a přitom, kdo dneska umí česky?

Když včera na Václavském náměstí přistoupil do tramvaje telefonující pán, říkala jsem si, že ten by dnešní maturitu zvládnul levou zadní jak z češtiny, tak z matematiky, zvláště pak z deskriptivní geometrie. Podezřívala jsem ho, že má u sebe pořád trojúhelník s ryskou a pravítko, aby mohl rýsovat kosočtverce. „Takovou p*******, co jsi včera vymyslela! To je úplně na p***. Chápeš? Fakt p*******... Tak jo, zlato, odpoledne jsem u tebe.“ Viděla jsem to na kosočtverec ABCD, EFGH a asi ještě další tři. Takový něžný rozhovor jsem už dlouho neslyšela.

Abych si té něžné atmosféry užila asi i já, tak si pán za jízdy otevřel plechovku s pivem a celou mě ohodil pěnou. Nic jsou raději neříkala, nechtěla jsem být kosočtvercem. Zamyslela jsem se, jak by vypadalo asi naše nedělní ráno a nevím, jestli bych byla nadšená, kdyby mě po ránu poplácal po zadku s láskyplnými slovy: Nazdar, ty stará p***. Ale pak jsem si uvědomila, že pánovi asi celou dobu křivdím. Možná to byl jazykovědec a znal původ slova p***, které do Čech přinesly napoleonské války. Za dnešní nadávkou stálo totiž francouzské le petit chat, tedy malá kočička. A tak kdyby vynechal to slovo stará, bylo by to hezké ráno.

Když mi bylo patnáct, tak jsem ale moc hezká rána neměla, byla jsem náročná. Hlavně gramaticky. Zpráva: Krásné dobré ráno tolik se mi líbýš... mi vždycky dokázala zkazit celý den. Občas mě chtěl taky vydět a jindy si na mně vzpoměl. Ten, kluk neměl cit pro jazyk, ale pro mě ho měl velký. Dneska jsem tak konstatovala, že bych byla vděčná za libíš se mi i s tvrdým.

A tak když mě ráno probudil telefon od kamaráda žijícího na druhé straně zeměkoule, který neumí skloňovat dodnes slovo dva, shoda podmětu s přísudkem je pro něj cizí slovo, já byla více než vděčná. Hned ve druhé větě mi nabídl sňatek. Budeme mít kuchyň o 130 m2. Budeme žít na samotě. Budeme chodit do luxusních restaurací. Koupí mi auto a taky loď. Nebudu pracovat více než 2 hodiny denně, prý to déle není zdravé. Viděla jsem šťastnou budoucnost. Taky mi koupí dvě osly. Jednomu by prý bylo smutno, četl to na internetu. A dál mi koupí krůty a slepice, abychom měli čerstvá vajíčka každý den. Když se někdy mezi oslem a krůtami zmínil, kolik toho vypil, a já se rozhlédla po své kuchyni o 10 m2, bylo mi jasné, že si pro vajíčka budu chodit i dál do Alberta.

Cestou na nákup jsem si říkala, že přece nejsem tak náročná, že bych chtěla jen někoho, kdo bude vědět, že ve slově miluji tě, se píší obě i měkká, že dneska slova p*** neznamená malá kočička. Nakonec ani toho prince na bílém koni nepotřebuju. Stačí mi, když si dobije Lítačku a když bude v práci dostávat stravenky. Koupila jsem 10 vajec a Blesk pro ženy, abych byla zase o něco chytřejší, slibovali mi, že mi prozradí 15 signálů, po kterých poznám, že jsem našla toho pravého. Do třináctého bodu jsem měla naději, že se vdám celkem rychle, plus minus to splňoval každý, ale ve 13. bodě: „Váš životní partner ví, že i když jeho potencionální tchyně není jeho krevní skupina a váš bratr je prostě někde úplně jinde, akceptuje je, protože VY je milujete takové, jací jsou. Nemusí si hrát na přetvářku, prostě ví, že jsou vaší součástí,“ jsem teprve pochopila, proč mi máma jako malé říkala, když jsem se rozmlátila na kole, ono se to zahojí, než se vdáš. Jizvy mám pořád. Věděla, že šance, že si mě někdo vezme s mojí rodinou, je limita blížící se nule.

Autor: Anna Řibřidová | pondělí 24.4.2017 14:11 | karma článku: 24.01 | přečteno: 785x

Další články blogera

Anna Řibřidová

Je to kampaň

Obchodní domy již vyvěšují vánoční koule, kampaně se předhánějí, která bude lepší a trhovci postávají u stánků, kde prodávají stále trdelník se zmrzlinou, a diví se, že ho nikdo nekupuje, lidé čekají na svařák. Já čekám na chlapa.

10.11.2017 v 9:08 | Karma článku: 16.88 | Přečteno: 877 | Diskuse

Anna Řibřidová

Letos tloustnu do plavek

Chlapi se za mnou otáčeli a ženy na mě vrhaly závistivé pohledy. Podívala jsem se na barmana a povídala jsem mu: „Sex on the beach.“

6.7.2017 v 18:24 | Karma článku: 22.73 | Přečteno: 971 | Diskuse

Anna Řibřidová

Impresionistka

Pomalu pohupovala nohama nad řekou, která poklidně proplouvala mezi chaosem města. Občas se přiblížily labutě a občas se vedle nich usadil racek. Jeho křídla klouzala vzduchem a pak měkce dosedl na chodník.

6.5.2017 v 19:19 | Karma článku: 13.17 | Přečteno: 377 | Diskuse

Anna Řibřidová

Nesmrtelný IT

V některých životních chvílích si skutečně říkám, k čemu mi je můj vysokoškolský titul. Jaká je jeho hodnota? Zajistí mi světlou budoucnost? Krásnějšího manžela? Lepší byt? Porsche?

4.5.2017 v 20:44 | Karma článku: 22.82 | Přečteno: 860 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Jitka Přikrylová

Proč pro skupinová znásilnění dětí v Evropě hashtag MeToo neplatí?

Na jedné straně hysterie krásek z hollywoodského sexy průmyslu na filmy, co s perfektním make-upem se vžily do role oběti. Po dvaceti letech si vzpomenou, jak jim kdosi sahal na kolínko. A hned se ozve další: „Mně taky!“

22.11.2017 v 11:38 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Hana Šťastná

Návody na neodolatelné množení losů v lesích lidské temnoty

„Nechápu, proč ten šmejd hospodskej propustil Alenu. Šmrncovní servírku. Všechno v tom jeho pajzlu se zpomalilo. Sklo je ušmudlaný. Přitom já tam teď utrácím víc, než dřív. A stará mi těch pár nadlimitních pivsonů odpouští.

22.11.2017 v 11:37 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 0 | Diskuse

Jana Slaninová

Bojovníci za jakéhokoli boha neb politiku, polibte mi...

Jsem nejvíc nejhloupější stvoření na světě, protože nechápu, kde se na obou stranách jakéhokoli konfliktu, bere tolik nenávisti, přednaštvanosti a zaslepenosti. Kde to má počátek, když konec je vždycky jen začátkem dalšího boje...

22.11.2017 v 11:22 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 26 | Diskuse

Tomáš Zdechovský

Vše, co jste chtěli vědět o Barnevernetu a báli jste se zeptat

Děti státu, zhruba hodinový dokument ČT o norském Barnevernetu režírovaný Ivanou Pauerovou-Miloševičovou, dává veřejnosti odpověď prakticky na vše, co jste potřebovali vědět o Barnevernetu a báli jste se zeptat.

22.11.2017 v 11:06 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 72 | Diskuse

Václav Vít

Propříště bez chipu ani ránu, člověče! Zatím, sláva Alláhu, ryzí fikce.

Pejskové proti chipům na hřbetě neprotestují. Proč by se proti této novince tisíciletí měli vzpouzet lidé? Méně svobody vyváží pocit bezpečí!

22.11.2017 v 10:24 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 126 | Diskuse
Počet článků 20 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 921

Úvodem spíše řeknu, kdo nejsem... Nejsem rozhodně odbornicí na fotbal, ale ráda ho sleduji. Nerozumím jazyku právníků. Děsí mě vyplňování daňového přiznání a ostatních podobných formulářů. V ostatním jsem taková "pouliční směska" - baví mě od každého něco. Zajímají mě moderní technologie a jejich vliv na mezilidské vztahy.



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.