Jak jsem se zasnoubila
A tak jsem minulý týden poprvé v životě zaspala do práce. Když kolem mě projeli dva kluci na koloběžkách, rychle jsem se ale probudila. Jeden se otočil a pronesl: „Ošustil bych ji jako igelitku.“ Bylo jim asi 12 let. V jejich věku jsem znala akorát slovo igelitka. Trochu mě zamrzel vulgární jazyk dnešní mládeže a neúcta k ženě a cítila jsem mírnou panickou ataku, že jsou takoví i starší muži a že bych s někým takovým musela trávit svůj život. Měla jsem dvě varianty: buď si dát Neurol, nebo jít za kamarády.
Naštěstí se mě mým kamarádům zželelo, a tak se rozhodli pro mě vytvořit charitativní akci Seznámíme Aničku. Neměla jsem nejmenší tušení, kdo to bude sponzorovat, ale vzhledem k tomu, že zcela neznámých důvodů mě začal sledovat na sociální síti s fotkami Instagram Hornbach, mohli bychom ho požádat o nějaké peníze. Nejdřív jsem si říkala, že asi chtějí natočit novou reklamu, kde budu mít upnuté jógové legíny, budu se houpat na velké kouli na řetězu a rozbíjet zdi. Myslím, že bych zvedla sledovanost. Taky mě napadlo, že bych se mohla v montérkách obmotat kolem hrábí nebo si dát nohu za hlavu a přivrtávat poličky novou akuvrtačkou. Zatím mi žádná nabídka na spolupráci ale nepřišla.
Ještě bych Hornbachu mohla nabídnout, že až bych se seznámila, nafotili bychom reklamu ve dvou na borovicová prkna se sloganem: Láska jako trám. Ze získaných peněz bychom zaplatili náklady na moji charitativní akci. Počítám, že těch pár večeří v Imperiálu, lístky na Formuli 1, návštěva Benátek a víkend v městě lásky Paříži něco stát bude.
Přiznám se ale, že jsem měla trochu obavy o úspěšnosti této charitativní akce. Pár už jsem jich totiž zažila. Byly bez sponzora a účastníci byli stejní zoufalci jako já. Večeře jsem platila já. Připadalo jim ideální vzít mě na rande do kina. Mně to připadalo vždycky ideální do té doby, než jsem zjistila, na co půjdeme. Jednou to byla válka mezigalaktických impérií, po druhé druhá světová válka. Tam mě alespoň uklidňoval pohled na Brada Pitta. Bylo to celé značně demotivující.
Deprese mě ale rychle zbavila moje kamarádka. Jako první charitativní objekt mi nabídla doktora. Ortoped. Běžec. Sympaťák. Určitě po mně nebude chtít vařit guláš a k výroční večeři nekoupí křidélka z KFC. Pokud jde o vztahy, je však potřeba se na to podívat realisticky. A tak jsem si představila, jak mi večer diagnostikuje plochou nohu a ráno skoliózu, a bylo po romantice. Potom ale přišel někdo, na koho čekáte celý život. Kamarádka mi představila na facebooku svého dalšího kamaráda. Pražák. Ekolog. Podnikatel. Ideální muž. Pochopila jsem, že tahle nabídka se nebude opakovat. Když přišla řeč na jeho auto, najednou chtěl být předmětem charitativní akce i můj kamarád, který byl schopný pro auto zaprodat i svou orientaci. Nakonec jsme se dohodli, že on bude mít auto a mně samozřejmě, protože chci čistou lásku, bude stačit pouze ideální muž. Kytky mi nosit nemusí, budeme se chovat ekologicky. Stačí mi kreditka a pin.
Jak se říká, příležitostem se musí jít naproti. Mám v tom tedy jasno. Zavřela jsem oči a zasnila se. Na prvního máje se zasnoubíme. Do roka a do dne se vezmeme. Budeme bydlet v bytě s velkou terasou. Já budu dělat snídaně do postele a on večeře při svíčkách. Mám o něj strach, takže mu zakážu jezdit na motorce a ty mokré ručníky na postel pohazovat už nebude. On o mně sice ještě neví, ale já to mám dobré. I kdyby to byl sen, je velká pravděpodobnost, že mi začnou dřív tikat biologické hodiny, než mě probudí budík. Dneska totiž zase nezvonil.
Anna Řibřidová
Tichá přání
Měl jsem jich hodně. Každou chvílí nějaké. I teď jsem měl jedno tiché přání. Ale když jsem ho šeptal větru, odnesl ho, a proto se asi nikdy nesplnilo. Nebo se možná splnilo tam, kam ho vítr odfoukl.
Anna Řibřidová
Jedna za život
Podělal jsem to. Podělal jsem toho v životě hodně a hodněkrát. Ale nic jsem nikdy nepodělal tak, jako to před 10 lety... Myslel jsem si tehdy, že se všechno změní, ale nezměnilo se vůbec nic. Proč taky?
Anna Řibřidová
Kdybych víc četl, mohlo to dopadnout jinak...
Kulíšek už dávno nebyl žádný Kulíšek, ale pořádný Kulich. A připomínal něco mezi čivavou, huskym a labradorem. Původně to měl být, jak by řekl Srstka, roztomilý kříženeček, který se hodí i do paneláčku a moc rád si hraje s dětmi.
Anna Řibřidová
Jak jsem se zase neseznámila
S přibývajícím věkem a dalšími fyzikálními veličinami jsem si uvědomila spoustu věcí. Třeba, že moje celulitida se mě drží jako klíště, ale zato chlapi, které potkám, v mém životě vydrží dlouho jako jepice.
Anna Řibřidová
Je to kampaň
Obchodní domy již vyvěšují vánoční koule, kampaně se předhánějí, která bude lepší a trhovci postávají u stánků, kde prodávají stále trdelník se zmrzlinou, a diví se, že ho nikdo nekupuje, lidé čekají na svařák. Já čekám na chlapa.
Anna Řibřidová
Letos tloustnu do plavek
Chlapi se za mnou otáčeli a ženy na mě vrhaly závistivé pohledy. Podívala jsem se na barmana a povídala jsem mu: „Sex on the beach.“
Anna Řibřidová
Impresionistka
Pomalu pohupovala nohama nad řekou, která poklidně proplouvala mezi chaosem města. Občas se přiblížily labutě a občas se vedle nich usadil racek. Jeho křídla klouzala vzduchem a pak měkce dosedl na chodník.
Anna Řibřidová
Nesmrtelný IT
V některých životních chvílích si skutečně říkám, k čemu mi je můj vysokoškolský titul. Jaká je jeho hodnota? Zajistí mi světlou budoucnost? Krásnějšího manžela? Lepší byt? Porsche?
Anna Řibřidová
Ekolog a podprsenka
Jsem Karel a je mi 30 let. Odpad třídím již od svých patnácti. O víkendech chodím sbírat poházené odpadky do lesa. Nejraději trávím čas přerýváním kompostu, jsem vegan a jsem ekolog. Na nákupy používám látkovou tašku.
Anna Řibřidová
Malá kočička
Stresem z povinné maturity z matematiky trpí dnes již děti na základní škole. Při tom k tomu nemají žádný opodstatněný důvod. Povinnou maturitu z češtiny udělali také téměř všichni a přitom, kdo dneska umí česky?
Anna Řibřidová
Láska prochází žaludkem
Investovat do budoucnosti se jednoznačně vyplatí. Životní pojištění. Spořící účet. Akcie. Státní dluhopisy. Sbírka mincí. Vždy jde o kvalitu a ne o kvantitu.
Anna Řibřidová
Playmate
Byla jsem mladá a nerozumná. Máma mi říkala, abych se pořádně rozhlížela. Nejdřív doleva a potom doprava.
Anna Řibřidová
Láska na první like
Můj spolužák ze základky Robin mě mlátil pravítkem o hodině češtiny do té doby, než jsem mu zkontrolovala diktát. Líbila se mu moje nejlepší kamarádka a mně se líbil jeho nejlepší kamarád.
Anna Řibřidová
Sebeláska u souseda
Probudila jsem se v 4:30 do krásného nového rána. Venku lilo jako z konve, ale to mě přeci nemohlo vůbec rozladit.
Anna Řibřidová
Sex managerka
Popíjím šampaňské. Mezi palec a ukazovák vezmu šťavnatou jahodu, která zbyla na dně skleničky, sklopím oči a smyslně se do ní zakousnu.
Anna Řibřidová
Valérie
Seděl jsem sám uprostřed toho pocitu nicoty. Sklenička. Já. Doutník a tma. A strach. Většina lidí má strach ze smrti. Taky mě dřív budil v noci. Držel mě kolem krku a já nemohl dýchat.
Anna Řibřidová
Nezodpovědná matka
Ví to o mně i reklama na facebooku. Jsem nezodpovědná matka. Nebo lépe řečeno, kdybych měla dítě, byla bych.
Anna Řibřidová
Kolik barev mají špagety?
Může na první pohled bezbarvé jídlo skrývat v sobě tisíc barev? Nebo je jen tím, čím ho vidíme? A není to tak v našem životě se vším? V našich vztazích, přesvědčeních, plánech...
Anna Řibřidová
Jak volná je volná živnost?
Fungují dnešní vztahy jako živnostenské oprávnění? Můžeme si otevřít volných živností, kolik chceme, nebo nám stačí jedna vázaná?
Anna Řibřidová
Bůh je mrkev
Bůh je mrkev. Aspoň to psali na nástěnce filosofické fakulty ještě před pár lety. Kdyby to viděl Nietzsche, zasmál by se.
předchozí | 1 2 | další |