U-mě-(ne)-ní komunikace
Často chceme vstřelit gól okamžitě, ale nějak nám uniká podstata cesty, podstata každého našeho kroku, podstata vzájemného respektu a vnímání.
Dnešní zrychlená doba nás nevychovává k trpělivosti ani trochu. Všechno chceme hned teď. Odpovědi od druhých očekáváme okamžitě. Stojí občas za to si uvědomit, jak často my sami zapomínáme odpovědět, nebo jak často ani odpovědět nechceme a jen mlčíme. Tento náš přístup se promítá z našeho online světa i do toho offline. Na své otázky nedostáváme odpověď ani v něm. A když jsme ti šťastnější, tak nás čeká jednoslovná odpověď. Jak smutné, když čeština má tolik krásných slov, z nichž má každé ještě mnoho významů. Problém, který ve světě online komunikace odstraní vhodně zvolený smajlík, najednou musíme řešit tváří v tvář.
Nejde o to, abychom absolvovali stovky komunikačních seminářů, přečetli návody v chytrých business časopisech, prolistovali knihy o asertivním chování, jde o to postavit se k tomu čelem, rozvážit, co chceme sdělit a říct to. Vyjádřit to s tou největší autentičností nás samotných. Pak přijde řada na trpělivost. Odpověď totiž nemusíme dostat dnes, ale ani zítra. Někdy ji nedostaneme vyřčenou nikdy. A tak ji musíme najít sami.
Je snadné vést rozhovory o složité politické situaci na Blízkém východě, o ekonomickém vývoji asijských tygrů nebo o úhynu tuleňů, ale těžší je komunikovat o běžných tématech. “Jak se máš?” “Dobře. Fajn. Jde to.” Tato slovo za sebou skrývají asi tak dalších třicet tři tisíc podkategorií: “Musíš se mě zase ptát? Jsem v hajzlu, ale proč bych ti to přiznával. Docela dobrý. Vlastně nevím. Hlavně už buď ticho, sleduju fotbal.”
A právě naše každodenní komunikace nějak vázne. Je sice možné, že podle statistik muži svoji denní dávku slov vyčerpají v práci, ale když ji vyčerpají i ženy, kterým by měla zbývat notná dávka na využití, pak nevím, kde soudruzi udělali chybu. Možná, že kdybychom zkusili vyměnit facebook, messenger, whatsapp a další za půl hodiny teplého lidského slova, zjistili bychom, co všechno se stalo. Možná bychom se dozvěděli, že Chelsea vyhrála, že v HM je výprodej, že Apple na trh zbrusu novou řadu telefonů uPhone a že šéf je kretén. Zkrátka spoustu nepodstatných věcí. Ale když jsou podstatné pro našeho partnera, kamaráda, mámu, mohou být i podstatné pro nás, protože jedině tak si můžeme při hře rozumět, nahrávat a společně vstřelit vítězný gól.
Anna Řibřidová
Tichá přání
Měl jsem jich hodně. Každou chvílí nějaké. I teď jsem měl jedno tiché přání. Ale když jsem ho šeptal větru, odnesl ho, a proto se asi nikdy nesplnilo. Nebo se možná splnilo tam, kam ho vítr odfoukl.
Anna Řibřidová
Jedna za život
Podělal jsem to. Podělal jsem toho v životě hodně a hodněkrát. Ale nic jsem nikdy nepodělal tak, jako to před 10 lety... Myslel jsem si tehdy, že se všechno změní, ale nezměnilo se vůbec nic. Proč taky?
Anna Řibřidová
Kdybych víc četl, mohlo to dopadnout jinak...
Kulíšek už dávno nebyl žádný Kulíšek, ale pořádný Kulich. A připomínal něco mezi čivavou, huskym a labradorem. Původně to měl být, jak by řekl Srstka, roztomilý kříženeček, který se hodí i do paneláčku a moc rád si hraje s dětmi.
Anna Řibřidová
Jak jsem se zase neseznámila
S přibývajícím věkem a dalšími fyzikálními veličinami jsem si uvědomila spoustu věcí. Třeba, že moje celulitida se mě drží jako klíště, ale zato chlapi, které potkám, v mém životě vydrží dlouho jako jepice.
Anna Řibřidová
Je to kampaň
Obchodní domy již vyvěšují vánoční koule, kampaně se předhánějí, která bude lepší a trhovci postávají u stánků, kde prodávají stále trdelník se zmrzlinou, a diví se, že ho nikdo nekupuje, lidé čekají na svařák. Já čekám na chlapa.
Anna Řibřidová
Letos tloustnu do plavek
Chlapi se za mnou otáčeli a ženy na mě vrhaly závistivé pohledy. Podívala jsem se na barmana a povídala jsem mu: „Sex on the beach.“
Anna Řibřidová
Impresionistka
Pomalu pohupovala nohama nad řekou, která poklidně proplouvala mezi chaosem města. Občas se přiblížily labutě a občas se vedle nich usadil racek. Jeho křídla klouzala vzduchem a pak měkce dosedl na chodník.
Anna Řibřidová
Nesmrtelný IT
V některých životních chvílích si skutečně říkám, k čemu mi je můj vysokoškolský titul. Jaká je jeho hodnota? Zajistí mi světlou budoucnost? Krásnějšího manžela? Lepší byt? Porsche?
Anna Řibřidová
Ekolog a podprsenka
Jsem Karel a je mi 30 let. Odpad třídím již od svých patnácti. O víkendech chodím sbírat poházené odpadky do lesa. Nejraději trávím čas přerýváním kompostu, jsem vegan a jsem ekolog. Na nákupy používám látkovou tašku.
Anna Řibřidová
Malá kočička
Stresem z povinné maturity z matematiky trpí dnes již děti na základní škole. Při tom k tomu nemají žádný opodstatněný důvod. Povinnou maturitu z češtiny udělali také téměř všichni a přitom, kdo dneska umí česky?
Anna Řibřidová
Láska prochází žaludkem
Investovat do budoucnosti se jednoznačně vyplatí. Životní pojištění. Spořící účet. Akcie. Státní dluhopisy. Sbírka mincí. Vždy jde o kvalitu a ne o kvantitu.
Anna Řibřidová
Playmate
Byla jsem mladá a nerozumná. Máma mi říkala, abych se pořádně rozhlížela. Nejdřív doleva a potom doprava.
Anna Řibřidová
Jak jsem se zasnoubila
Že přišlo jaro, jsem si všimla hned. Ženy začaly odhazovat svršky a muži se jim přestali dívat do očí. Některým začaly tikat biologické hodiny. Mně například ani budík nezazvoní.
Anna Řibřidová
Láska na první like
Můj spolužák ze základky Robin mě mlátil pravítkem o hodině češtiny do té doby, než jsem mu zkontrolovala diktát. Líbila se mu moje nejlepší kamarádka a mně se líbil jeho nejlepší kamarád.
Anna Řibřidová
Sebeláska u souseda
Probudila jsem se v 4:30 do krásného nového rána. Venku lilo jako z konve, ale to mě přeci nemohlo vůbec rozladit.
Anna Řibřidová
Sex managerka
Popíjím šampaňské. Mezi palec a ukazovák vezmu šťavnatou jahodu, která zbyla na dně skleničky, sklopím oči a smyslně se do ní zakousnu.
Anna Řibřidová
Valérie
Seděl jsem sám uprostřed toho pocitu nicoty. Sklenička. Já. Doutník a tma. A strach. Většina lidí má strach ze smrti. Taky mě dřív budil v noci. Držel mě kolem krku a já nemohl dýchat.
Anna Řibřidová
Nezodpovědná matka
Ví to o mně i reklama na facebooku. Jsem nezodpovědná matka. Nebo lépe řečeno, kdybych měla dítě, byla bych.
Anna Řibřidová
Kolik barev mají špagety?
Může na první pohled bezbarvé jídlo skrývat v sobě tisíc barev? Nebo je jen tím, čím ho vidíme? A není to tak v našem životě se vším? V našich vztazích, přesvědčeních, plánech...
Anna Řibřidová
Jak volná je volná živnost?
Fungují dnešní vztahy jako živnostenské oprávnění? Můžeme si otevřít volných živností, kolik chceme, nebo nám stačí jedna vázaná?
předchozí | 1 2 | další |