Kdybych víc četl, mohlo to dopadnout jinak...

Kulíšek už dávno nebyl žádný Kulíšek, ale pořádný Kulich. A připomínal něco mezi čivavou, huskym a labradorem. Původně to měl být, jak by řekl Srstka, roztomilý kříženeček, který se hodí i do paneláčku a moc rád si hraje s dětmi.

Děti ani byt v paneláku jsme neměli a roztomilý už taky nebyl. Valil se po ulici a děsně při tom funěl. A když napadl sníh, s kňučením nechtěl opustit pohodlí gauče. Nemohl jsem se mu divit, ani mně se nechtělo. A původně jsem nechtěl ani jeho. Kdyby mě dlouhé hodiny neukecávala moje přítelkyně, teda už ex přítelkyně, Sára: "Lásko, pořídíme si psa, viď? Nějakýho chlupatýho?" V životě bych si ho nekoupil. Připadalo mi totiž, že už je jí moje společnost málo, protože na to, aby vedle ní bylo něco chlupatýho, bych vystačil sám. Napadlo mě ještě, že se chce snad chystat na rodinu, a pes, jak radily všechny její chytré časopisy, je přece nejlepší příprava na dítě. 

Ostatně to mě už nemuselo zajímat. Sářin Kulíšek po tom, co si sama našla jiného kulíška, jak mu psala, zůstal mně. Aspoň jsem nemusel být sám zvlášť teď, když se blížily Vánoce. A tak jsme si s Kulíškem zůstali sami. Sáry kulíška Petra jsem objevil dva měsíce zpátky, když mi Sára podala naivně telefon, abych si prohlédl naše společné fotky. A s významným zacinkáním se na obrazovce rozsvítila zpráva: "Lásko, myluju tě." Pochopil jsem, že Sáru nudily asi moje intelektuální řeči, a tak si našla někoho, jak mi později řekla, kdo lépe rozumí její duši. Myslím, že Petr o její duši netušil zhola nic, zato tušil, že náramkem z Pandory, večeří u Pohlreicha, wellness víkendem v Chateau Mcely a kabelkou Gucci rozhodně nepohrdne.

Když mi před týdnem napsala, jestli bychom se nemohli rozejít jako dva dospělí lidé, že mě má pořád ráda a nechce to skončit tak, že už se nikdy neuvidíme, byl jsem pro: Sejdeme se zítra na večeři na Strahově. Sraz před stadionem 19:00. Seš poklad! odpověděla. Přišla v kožíšku, i když celá léta hlásala, že je ochránkyně všeho na světě, i komárů a určitě i vší. V ruce držela nový model Dolce and Gabana a na sobě měla tolik make-upu, že téměř nemohla hýbat tvářemi. Úsměv jí ale přeci jen ztuhnul rychle, když jsme zamířili směrem ke strahovské menze. Myslím, že tiše doufala, že je to zlý sen, ale nebyl. Došli jsme tam, a abych dokončil svoje dílo, zaplatil jsem stravenkami. Hanbou utekla a já byl hrdý na to, že se odveta vyvedla.

Odcházel jsem jako vítěz. A tehdy i Kulich vycítil, že je co slavit. Protože když jsem otevřel doma dveře, radostí vstal z pelechu a začal mě olizovat. Teď jsme spolu seděli na gauči, já ho drbal v kožichu a on se ke mně spokojeně lísal. V duchu jsem si rekapituloval tenhle rok a přemýšlel, co mě čeká ten příští. Kolik si dám předsevzetí a jestli nějaký z nich dodržím. Docela jsem si fandil. Začít chodit do posilovny (která byla mimochodem hned za rohem, ale výmluv jsem vždycky našel dost), začít víc číst (v mém věku už krásy ubývá, tak aspoň ať oslňuji svým intelektem), sbalit nějakou ženskou (vlastně jsem měl na mysli jednu konkrétní – Elu, která bydlela nade mnou, věděl jsem, že nikoho nemá, byla drobná, vždycky se na mě hezky usmívala a měla ráda Kulicha).

Netušil jsem, jak rychle se mi moje poslední předsevzetí začne plnit. Když jsem na Štědrý večer podaroval Kulicha novým vodítkem, navrhnul jsem mu, že bychom ho měli jít vyzkoušet. Jeho nic neříkající haf haf jsem si přeložil, že nadšeně souhlasí. A tak jsme vyrazili. Byla to romantika jako od Rosamundy Pilcher až do chvíle, než pod romaticky zasněženou dlažbou se objevila romantická ledovka. Kulich udělal neobvykle svižný krok a já ležel s nohou zkroucenou pod sebou. Za kým Kulich tak rychle vyrazil, byla Ela. V ruce držela odpadkový koš a měla co dělat, aby nevyprskla smíchy, když mě tam viděla se válet.

Litoval jsem, že se mi nesplnilo jako první přání, abych začal číst, mohl jsem ji oslnit nějakým moudrem, citátem, řečnickou otázkou, oxymorónem nebo pasáží z Oněgina nebo čímkoliv, co by ji zastavilo, aby neodešla a nezmizela tak rychle. Zůstal jsem sám. Teda sám s Kulichem, kterému se taky rozjely tlapky. Váleli jsme spolu na ulici. Právě odbíjela půlnoc, a tak jsem zavřel oči a zkusil si něco přát. Tak uvidím, jestli mi to vyjde.