Jsem Karel a je mi 30 let. Odpad třídím již od svých patnácti. O víkendech chodím sbírat poházené odpadky do lesa. Nejraději trávím čas přerýváním kompostu, jsem vegan a jsem ekolog. Na nákupy používám látkovou tašku.
Jsem Anna a je mi 24 let. Odpad třídím taky již od svých patnácti. O víkendech koukám na gauči na Sex ve městě. Čas trávím nejradši s jídlem, nejsem vegan a nejsem ekolog. A nákupy? Moje kamarádka mi řekla, že se svojí velikostí podprsenky si nákupní tašku kupovat nemusím. Prý mám hned dvě. Nevím, jestli bych s Karlem chtěla jít na rande, ale dneska jsem si na něj hned ráno vzpomněla, když jsem byla u doktorky.
Seděla jsem v čekárně, když tu vyšel z vedlejší ordinace doktor v bílém plášti, otočil se na mě a já litovala, že jsem se přihlásila ke stejné doktorce jako zbytek rodiny. Je fakt, že teď jsem nemocná jednou za rok. Kdybych chodila do vedlejší ordinace, myslím, že by mě často trápily průdušky, občas bych si narazila koleno a někdy by mě bolelo břicho. Ale to nebyl ještě ten okamžik, kdy jsem si vzpomněla na Karla, ten přišel až o pár minut později.
V 7:00 se zapnula ordinační televize, aby pacientům nabídli nejrůznější přípravky od dětského sirupu na kašel přes zázračný krém na bujné poprsí až po prášky na mužskou potenci. Když jsem se rozhlédla po čekárně, kde jsem seděla já a čtyři důchodci, tak jsem úplně nevěděla, kdo z nás si co koupí, já už bujné poprsí nepotřebuji a oni evidentně prášky na potenci už také ne. A pak přišla reklama na žací stroj. Nejdřív jsem si říkala, že asi špatně slyším a budu muset zaklepat na doktora fešáka, protože moje doktorka tam stále nebyla, aby mi zkontroloval sluch, ale pak na obrazovce vyskočil i velký nápis: žací stroj. Byl to takový malý ekologický kombajn. Ptala jsem se v duchu, kdo si v Praze bude kupovat žací stroj? Na vesnici možná, ale v Praze? Ještě než jsem si odpověděla, následovala reklama: Trpíte halucinacemi? Máme pro vás zaručený přípravek, více se dozvíte u svého lékaře… Mírně jsem znejistěla, jestli ta reklama na žací stroj byla skutečná, ale naštěstí mě sestřička už zavolala do ordinace.
Po odběru krve jsem tentokrát neviděla hvězdičky, ale kozičky, jak spásají trávu. Chtěla jsem se doktorky zeptat, co to znamená, ale protože jsem právě dostala potvrzení, že můžu být zaměstnaná, nechtěla jsem riskovat, že mi ten papír, za který jsem dala celých 50 Kč, vezme. Přemýšlela jsem, že Karlovi by se ten žací stroj líbil, ale asi by se mu líbily víc kozičky spásající trávu. Možná Karel spásá trávu sám. A možná, když jde na rande s vegankou, tak spásají trávu ve dvou. Určitě ušetří. Občas pampeliška, jindy sedmikráska, kopřiva a mateřídouška. Dostala jsem z toho všeho hlad. Šla jsem tedy do nejbližšího supermarketu, kde z 28 pokladem byla otevřená jedna. Po půl hodině čekání jsem se dostala na řadu, zjistila jsem ale, že do mé malé kabelky se už nic nevejde, a přemýšlela jsem nad radou kamarádky, že si sundám podprsenku a hodím to do ní. Nevím, jak by na mě koukala pokladní, ale myslím, že tenhle nákup bych sama domu nést nemusela.
