Můj spolužák ze základky Robin mě mlátil pravítkem o hodině češtiny do té doby, než jsem mu zkontrolovala diktát. Líbila se mu moje nejlepší kamarádka a mně se líbil jeho nejlepší kamarád.
Vždycky, když mi přišel papírek, přála jsem si, aby to bylo od něj a bylo tam napsáno: Líbíš se mi. Bylo to romantické. Dneska čekáme, až nám dá někdo like na fb. Romantické to není ani trochu. Je to spíš tragické, a to hodně.
Od pondělí jsem se zamilovala už několikrát. V pondělí ráno to byl sexy kravaťák v metru. Měl pěknou košili a na ní rozepnuté dva knoflíčky. Jeho oblek byl barvy královské modře a já si představovala, jak trávíme letní dovolenou na Maledivách. Moře šumí, pijeme koktejly a jsme děsně zamilovaní. Do odpoledne jsem na něj už ale zapomněla, protože když mě pustil na přechodu charismatický čtyřicátník v ještě charismatičtějším BMW, věděla jsem, že se vezmeme. Svatbu budeme mít na louce v okruhu svých přátel. Bude foukat lehký letní vánek a já budu mít ve vlasech věnec z lučního kvítí.
V úterý už ale situace byla úplně jiná. Uvědomila jsem si jako zodpovědná budoucí matka, že pokud bych si vzala 40letého muže a měla děti podle mého pětiletého životního plánu, jemu by bylo 45 a jako otec by neměl dost sil na výchovu našich potomků. A tak jsem se zamilovala do kluka z posilovny. Shlédla jsem jeho svalovou hmotu a zhodnotila, že jeho genetický materiál je více než vhodný. Asi jsem v něm vzbudila taky představu vhodného genetického materiálu. Řekl si o fb.
Zbytek dne jsem čekala, kdy si mě můj genetický materiál přidá do přátel a stvrdí, že to myslí vážně, abychom mohli začít plodit génii. Situaci jsem hned nahlásila kamarádce, která mě samozřejmě podporovala a čekala se mnou, protože jí taky měl napsat kluk z posilovny. V osmihodinovém mezidobí jsme stihly probrat Trumpa, odchod Velké Británie z EU, letní dovolenou, nové diety, vytvořit plán na svatbu a zarezervovat svatební šaty. Pak mě požádal o přátelství. Nepřidala jsem si ho hned, abych nevypadala jako hysterka.
Tuhle událost jsem musela oslavit. Proto jsem kamarádce okamžitě zavolala, že bude velká party: dvě mojita a voda bez bublinek. Ujišťovala jsem se, jestli je online na fb, potom na whatsappu a taky jsem zkouknula, jestli nepřidal novou sexy fotku na instagram. Nic. Zase nic. Konečně se připojil do virtuálního světa a já čekala, až napíše, přeci jsem se nemohla spokojit jen s přátelstvím. Když po třech hodinách s telefonem v ruce nepřišla ani jedna zpráva, volala jsem znovu kamarádce, že nechápu, proč mi nenapsal, když mi dal like k deseti fotkám a k jedenácté dokonce srdíčko. Není to snad jasný důkaz lásky? Kamarádka mě podpořila a říkala, že to nechápe, že to viděla na jasnou lásku na první like. Naštěstí jsem nebyla jediná, kdo měl problém, ona ho měla taky, nevěděla, jestli odpovědět na komentář své lásky smajlíkem s mrkajícím pravým okem nebo levým. Poradila jsem jí, ať vybere úplně jiného smajlíka, že tenhle je pro její účely naprosto nevhodný.
Zachvátil mě hluboký smutek. Olikoval mi sice další fotku, ale zpráva nepřišla, a tak jsem to šla raději zaspat. Pro jistotu jsem si nechala telefon na hodně hlasité vyzvánění, aby mě to vzbudilo, i když bych tvrdě usnula. Uprostřed noci mě vzbudil zvuk zprávy. Cukla jsem sebou a celá natěšená jsem ji otevřela. Chvíli jsem ostřila, ale cítila jsem, že to bude skvěla zpráva, že mi za to probuzení stojí. Byla… Vyčerpali jste všechna data, internet vám bude zpomalen. V noci vypadl proud, a tak místo wifi čekal na zprávu signál operátora a ten stejně jako já se evidentně vyčerpal. Ráno jsem vstala s dobrou náladou, ne že by mi napsal, ale věděla jsem, že šance, že i dneska se zamiluji, je vysoká.
